A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Mauritius - Cestopisy

Mauricius 11/2017 Návrat po 10 letech

Maruricius očima batůžkářů se dvěmi dětmi. Aneb po 10 letech se sem vracíme, abychom oslavili výročí naší svatby zde před 10 lety.

Mauricius očima batůžkářů se dvěma dětmi. Aneb po 10 letech se sem vracíme, abychom oslavili výročí naší svatby. Brali jsme se na Ile de Cerfs před 10 lety. Cestujeme jako rodinka - Jana, Bohouš, Bohoušek (7) a Luky (4). Tato cesta má být oslavou našeho desetiletého výročí manželství. Brali jsme se právě zde před 10 lety 12.12.2007
Tenkrát jsme si řekli, že jestli to jeden s druhým tak dlouho vydržíme, po 10 letech se sem vrátíme. A jak jsme řekli, tak také plníme. Týden před odletem Pravda je, že tenkrát probíhala příprava poměrně důkladně. Vše bylo rozplánováno, co vidět, co navštívit, kam se který den přesunout, a vše bylo připraveno.
Dnes máme týden do odletu, a krom toho, že jsme koupili letenky a zarezervovali na bookingu nějaké dva apartmány, a zařídili si auto, nemáme nic. Nemáme ani předbaleno, natož zabaleno. Nic nechystáme ale ani nemáme čas něco studovat. Co se změnilo, kam pojedeme na výlety, prostě nic. Tak nějak jsme přípravu odflákly. Ale nezoufáme, takových cest už jsme zažili spoustu. A vlastně je to i nejlepší, naházíme do batůžku pár hadříků a vyrazíme za dobrodružstvím, ono nám osud ukáže směr. ….
…. cesta je přece cíl….

Středa 15.11.2017 den před odletem. Tak máme zabaleno, vše snad připraveno. Zítra odlétáme, jak doufáme, za teplem a moříčkem. A hlavně se těšíme na odpočinek a společně strávený čas s dětmi.
Tentokrát máme věcí víc než jindy. i já si přibalila o nějaké to tílko navíc. To víte neletíme do Thajska, kde je obchůdek na každém kroku a navíc vše levné.
Dokonce tentokrát bereme dětem kroksíky a nám pantoflíčky „na doma“, což je dost velký luxus.
Jinak klasika, pár kraťásků, triček, šnorchly a brýle, hlavně plavečky a moje „velká“ lékárna. :-)
Dokonce jsme už zvládli check-in, takže víme, kde budeme sedět, a že budeme vedle sebe. Jako „bonus“ máme samostatný balík dvou podsedáků pro děti do auta, neb máme na celou dobu půjčené auto a samozřejmě bez autosedaček.
Jinak klasika - dva batohy do podpalubí, a jeden malý příruční batůžek s tablety, čtečkou a sváčou do letadla.
Letíme z Prahy směr Vídeň, a dále přímým letem Vídeň - Mauricius, kde si na letišti vyzvedneme auto a jedeme do Flick a Flak do prvního apartmánu.
Tak nám držte palce, ať vše dopadne jak má. Na místě Píše Jana, vsuvky Bohouš(taťka Myška ). Omluva za chybějící háčky a čárky, píšeme na tabletu a Wi-Fi je mizerná.

Pátek 16.-17.11.2017 Den odletu, včera jsme vše zabalili a tak už po ránu nic neřešíme. V klidu snídaně, připravit sváču na letiště do Vídně, kde nás čeká 5 hodin čekání. Na letiště nás veze strejda Jirka. Odbavili jsme se už včera a tak už tam nemusíme čekat dvě hodiny před odletem a máme jistotu, že sedíme vedle sebe. Batohy máme tentokrát „poradně “ těžké. Bohouš 11,6 kg , já 10,5 kg. Kam se to hrabe na Thajsko. Je pravda, že Thaj už víme do čeho jdeme, že tam toho stejně spoustu nakoupíme - trička, kraťásky, košile a tak. Co si pamatujeme z Mauricia před 10 lety, tak toho tam bylo pomálu a tak raději beru víc triček dětem i sobě. Let z Prahy je krátký sotva si stíháme vypít vodu. Čekání na letišti si zpříjemníme pobytem v dětském koutku, kde děti dostatečně řádí. Mají tu i úžasné lehačky kde trávíme zbytek času koukáním na pohádky a lumpačením. Let z Vídně je též vpohodě i když těch 10,5h je dlouhých. Dali jsme si ale dobrou večeři. Kluci koukli na pohádku v aj. a v půl 10 večer zalehli. Máme zase čtyř sedačku uprostřed a tak Bohoušek ulehává na zem a Luky mezi nás na sedačky. Letušky nic nenamítají, ani když jsou turbulence. Kluci spí v kuse asi do půl čtvrté do rána. My s Bohoušem jsme se ale moc nevyspali, jelikož Luky se pořad strašně roztahoval. Pak snídaně a v půl páté přistáváme. Místní čas 7:30. Posun 3 h je v pohodě. Luky je cely nabitý adrenalinem jak se těší a má radost, že už jsme na Mauriciu. Trochu jsme si počkali u pasové kontroly, ale pak už nás nic nebrzdilo. Přiletěli oba batohy i dětské podsedáky do auta. V půjčovně na letišti si rovnou vyzvedáváme autíčko. Hunday i20 bíle s 5 tis km najeto. Super. Jen to řízení vlevo. :-( S prvními km taťka trochu bojuje. Místo blinkrů stěrače, místo stěračů blinkry, řadicí páka na druhé straně, přednost zleva, ale na kruháči zprava, no masakr. Ale taťka to zvládá statečně, kluci vzadu ani nedutají. Už by spali. „Jo statečně zvládá, žena mě vzala spolu s navigací přes nějaké vesnicky, takže jsem musel furt řadit otevíráním okýnek ve dveřích , blikat stěračema, stírat blinkrama, objíždět místňáky a stojící auta. Navíc vypla klimu, abychom si zvykali na teplo, takže jsem se u toho i pěkně zapotil :-) “ Navigace přes Mapsme funguje dobře a tak asi po 40 min přijíždíme do Flic en Flac. Hned na začátku Flaku zastavujeme u nákupního centra, které tu před 10 lety nestalo. Potřebujeme vybrat peníze z bankomatu, jelikož ubytko se platí na místě hotové, i když jsme ho rezervovali přes booking. V nákupním centru jdeme rovnou na shopping, jelikož máme ubytování v apartmánu a plánujeme si vařit. Pak ještě nakupujeme v místních suvenýrech pohledy a já krásnou „bamboo“ tašku na pláž, no nekupte to jen za 250 rupii :-) “Byla to podlost, kdo by měl sílu, po 20 hodinách na cestě a pekelném soustředění při řízení, hlídat manželku aby neutracela ! “ Apartmánový dům jsme našli bez problému. Je na konci Flacu v klidnější části hned u moře. Máme tu apartmán se dvěma ložnicemi Cca 100m na 9 noci za 14tis Kč. Tj. 21 tis rupie. Kluci hned skáčou do bazénu a kamarádi se s Francouzi, co už tam jsou. Pak začíná pravý nefalšování slejvák. Leje jak z konve a jelikož jsme všichni z letadla unavení uleháme po sváče do postele. 3h spaní nám bodlo a ve 4 h odpoledne jsme jak rybičky a vyrážíme okouknout moře. Venku je jak v sauně. Vedro a vlhko. Skáčeme do moře a kluci, obzvláště Luky si to strašně užívá. Kluci běhají po pláži až do setmění, které je cca v 18,30. Sbírají mušličky, kreslí do písku úlomky korálů a čachtají nohy v moři. Na pláži dáváme i večeři. U místňáka ve stánku na pláži kupujeme 2 burgery a panniny, po 120 rupiich. Kurz je asi 10 rupii za 6 Kč. Jídlo v restauracích je nejlevnější tak za 200 rup. Spíše však za 400 rup za porci. Po setmění jdeme ještě do obchodu koupit nějaké bagety ke snídani a pivka na večer. Děti si dávají zmrzku a pak hupky dupky do postýlky, ukládáme je v půl 10 večer úplně mrtvé ale spokojené. Jen ten deštník nám to dnes trochu kazil. A tak doufáme že příští dny bude lépe.
Ceny: Bageta 2,5 - 15rup
Máslo Flóra 100
Nutela 350ml -100rup
Mléko 1l - 35rup
Cola 2l 50rup
Voda 1,5l - 18 rup. Měla by byt v kohoutku pitná, ale pro jistotu jsme pro děti koupili.

Sobota 18.11.2017 Děti se na místní čas přepnuli hodně rychle. Vstávají v 7 ráno, což je jako ve 4h u nás doma. Jsou ale hodní, hrajou si člobrdo a nechají nás do 8 vyspat. Venku svítí sluníčko a tak se vstává dobře. Snídaně je typicky česká, bagety s nutelou a bagety s máslem Flora a med. Děti mléko my kafíčko. Po deváté už vyrážíme na pláž. Slunce zatím zalezlo za hustě černé mraky což nám ale nevadí , alespoň se první den nespálíme. Občas na nás slunce vykoukne a ohřeje nás a tak jsme spokojeni. Je teplíčko a moře je studené jen na první krok, ale jinak je teploučké a my se čachtáme o sto šest. Luky se učí šnorchlovat a po pěti min už si šnorchluje krásné sám a pozoruje korály a loví mušličky. Kluci pak společnými silami staví velkou chobotnici z písku. Lidi je na pláži jen trochu. Šnorchluje i Myška, ale ten neloví mušle ale rovnou peníze. A vylovil si sto rupii, což jsou 3 pivka.:-) Oběd si dáváme v apartmánu. Červenou omáčku a těstoviny, kluci dlabou o sto šest. Bohoušek píše úkol. Pak vyrážíme na výlet. Myška už zvládá řízení skvěle. Už žádný stěrač místo blinkrů. Jen se u toho řízení trochu potí. :-) Jedeme do Vanilla parku, což je krokodýli park a želví zoo v jednom. Kluci obdivují krokodýly. A jsou nadšeni ze želviček. Krmí je a hladí si je. Některé se vysloveně nechávají drbat na krku. Je to fakt super. Jsme tu do půl 6 prakticky až do zavíračky. Pak jedeme na nejjižnější část ostrova. Útesy Gris Gris. Kocháme se zapadajícím sluncem a kluci si vychutnávají zmrzku. Po pravdě je to hodně dráha zmrzka. Velký točeny kornout stál 150rps, to je síla. A nejhorší je, že nevíme zda nás mažňák okradl, nebo je to normální cena. Je pravda, že evropské zmrzliny jsou tu drahé. Ale místňácká na tyčce stala 11 rps. v supermarketu. Pak jedeme dál. Zastavujeme jen na vyhlídce na západ slunce. A pak v supermarketu nakoupit čerstvé bagety a něco k obědu na zítra. Klukům kupujeme kbelíky na pláž a my si kupujeme rum s kolou na večer. Domu přijíždíme v 8 celkem znaveni. Dáváme rychlou veču. Čínské nudlove polévky. Za zdravou stravu bychom dostali určitě pochvalu. :-) Ale abychom zlepšili skóre, jako zákusek si dáváme čerstvý ananas, který jsme koupili oloupaný přímo před apartmánem při cestě z pláže. Půl ananasu za 50rp. Jak sedíme u večeře svlečení jenom v trenkách, tak si poprvé všimneme jak jsme přismahli…. Asi nás peče za jízdy Hyundai, jinak to není možné, vždyť dopolko bylo polojasno a my byli namazaní :-) Ceny:
Vstup Vanilla park na želvy 450 rp dospěly , 350 děti.
Pivo plech 330 měl za 38rp Kyblíky s bábovkami pro kluky za 100 rp jeden
Mauricijský rum 350
Čínská polévka 24 rp
Krmeni želv 25 rp za ks
2,5 kg rýže 80 rp
Těstoviny 45 rp
1kg mražených kuřecích prsou 250 rp

Neděle 19.11.2017 - den nic nedělání Dnes jsme si řekli, že dáme odpočinkový den. Ráno jsme zašli na pláž. Myška našel strom, co dělal stín až do moře. Kluci řádili ve vodě. Pořád šnorchlovali a stavěli jsme hrad z písku. Je však neděle a tak se pláž začíná plnit místními mažňáky. V neděli tu opravdu nic nedělají a na plážích se schází cele rodiny, party mladých a všichni piknikuji, slaví, povídají si, popíjejí, jedí, koupou se a tak vůbec. Pláž začíná býk k polední už fakt narvaná mažňáky. Skoro bych řekla, že na jednoho bílého turistu je tu 100 místních. Je to neobvykle a trochu zvláštní. My co, známe Asii jsme tohle zatím nikde v takové míře neviděli. Místní včetně babiček a dědečků sedí pod stromy, koupou se a relaxuji u moře. Po jedné odpoledne jdeme vařit oběd. Opět vaří Myška, vůbec jsem netušila, že si sebou vezeme na dovolenou i dvorního kuchaře. 

Mauricius 20.11. 2017 pondělí – La Morne Ráno se vstavat nechce. Obzvláště já a Luky jsme po ránu pěkné vykostění. Snídaně gumové bagety z pátku, a pak balíme a vyrážíme směr jih. Na La Morne. Cestou zastavujeme u pláže na Tamarinu, ale je nic moc. Tak jedeme rovnou na La Morne. Zastavujeme ve stínu pod místními borovicemi. A Myška konstatuje, že už si začíná s naším bílým Hunday i20 vykat. Ne tykat ale vykat. To víte, už najel skoro 300 km a tak už začíná mít řízení vlevo v paži. Na La Morne je úžasná pláž. Křišťálové moře, čisté s málo kameny a bez ježků. Super. Fakt žůžo. Kluci to taky obdivují. Hned jdou šnorchlovat. A Luky to zvládá bravurně. Krásné plave, nepanikaří a je v poho. Taťka je bere až k první hraně korálového útesu což je super, protože tam jsou vidět rybičky. Jen si tu musíme dávat pozor, protože je tu opravdu silný proud. Naštěstí táhne ke břehu. Ale člověk si jen tak chvilku plave a najednou zjisti, že zpět k dece to má pořádný kus cesty po pláži. Protože plavat proti proudu moc nejde. Je to tu krásné a tak tu budeme cely den. Taťka jede do supermarketu pro oběd. Bagety se sýrem a šunkou a salám. Jsme hladoví a o to lépe nám chutná. Čachtáme se dal i dopolko. Okolo čtvrté balíme a trochu připečení vyrazíme k domovu. Ale cestou uděláme ještě par zastávek. Nejdříve na samém cípu La Morne. Poradně tu fouká a tak obdivujeme kity a machry co s nimi lítají. A že jich tu je fakt hodně a umí to. Pak jedeme hledat barevnou zemi, abychom věděli, jak mají zítra otevřeno. Cestou vidíme pána, co hupsnul autem do příkopu. Položil to hezky na spodek auta, to mu fakt nezávidíme. Chamaral jsme našli, ale je to tu jiné než si pamatujeme. Prý se to cele projíždí autem. No zítra uvidíme. Po cestě zpět zastavujeme ještě v supermarketu. Kupujeme rybu na zítra. Dnes budou k večeři nudle s hovězímu nudličkami, ala čínské nudle Bungo nango. Zase vařil výborně Myška. Asi doma přestanu vařit, protože on je výborný kuchař. Jen jsme to trochu přepískli s délkou výletu, a tak večeříme v půl 9 a pak jdou kluci rovnou do postýlky. Zase jsme nestihli napsat a poslat pohledy. Zítra musíme dorazit z výletu dřív. Jinak co se tyče nákupum, tak salámy a šunky jsou tu cca 150g za 75rp. Krásný plátek ryby skoro kilo jsme koupili za 120rp. Super. Párky 200g za 100rp. Hovězí 500g za 110rp.

Úterý 21.11.2017 – Barevná země Chamarel Ráno obvyklá vstávačka okolo 8 h. Snídáme, píšeme pohledy a Bohoušek děla úkoly do školy. Pak vyrážíme na výlet do barevné země Chamarel - 7 colors erth. Tady jsme před 10 lety nebyli. Cestu už známe ze včera. Šplháme se do kopců a Hyundai se moc nechce. Navíc potkávaní aut v protisměru je celkem zážitek. Přijíždíme k vjezdu do barevné země. Pojali to tu dost pohodově a cela trasa až k barevné zemi se projíždí autem, cesta je 3,5 km dlouhá a projíždí se jakoby parkem a aleji lemovanou palmami. Zastavujeme nejdříve u vodopádu. Je prý 100 m vysoký. Ale je krásný protože tu evidentně v noci sprcho a tak je v něm spousta vody. Fotíme a jedeme dál. Jelikož jedeme krokem, kluci vystrkují hlavy z okýnka a obdivují palmy okolo. Barevná země nezklamala. Je to tu krásné a jelikož ani nepere slunce, krásné se nám fotí. Procházíme se tu a i malý B říká, že se mu tady moc líbí. Trávíme tu cele dopoledne a tak pak jedeme rovnou k pláži jen se zastávkou na malý nákup. Bagety a párky a okurka k obědu. U stánkařky u silnice kupujeme ještě ananas, který nám paní prodavačka ochotně oloupe a nakrájí. Za 45 rp super. Jen Luky by chtěl meloun, ale ten je tu dost dráhy (70 rp za malý měsíček) a tak ho nekupujeme. Obědujeme na pláži ve stínu pod stromy. Paráda. A šupky do moře. Cele odpoledne zase lumpačíme u moře a kluci šnorchlují a sbírají mušličky, kterých tu je ale opravdu málo. Vrcholem dne je večeře. Pečeme si ohromný flák ryby. Včera jsme koupili skoro kilový plátek mražené ryby. Nějakého „měsíce“ je to úžasný stejk. Pečeme tu rybku v troubě a pochutnáváme si na ni. Je fakt výborná. Jako zákusek si dáváme ananas. Luky je KO a tak kluci po večeři ulehají opět před 9h do postele.

Mauricius středa 22.11. Port Louis ráno je venku příjemné polojasno a tak vyrážíme do Port Louis, dnes ale trochu později než obvykle, jelikož Bohoušek psal ráno 2 h úkoly do školy. Díky navigací přes Mapsme nacházíme krásně parkoviště v Port Loui hned vedle muzea známek. To by bylo, abychom se sem nezašli podívat, když už jsme tu. Děti mají vstup zdarma, my platíme 250 rp za osobu. Modrý Mauricius stejně jako červený jsou dvě miniaturní známky. Lukyho to vůbec nezajímá, ale zaujalo ho námořní muzeum, kde je spousta modelů lodí. Bohoušek však po známkách pokukuje a zajímá ho proč jsou jedny z nejdražších na světě. Je to kvůli tiskové chybě. Správě na té známce má být natištěno „post paid“ ,ale oni natiskli „post office“. Poslali jich jen pár do světa takto špatně a zůstali už jen tyto. Pak obdivujeme modely lodí z celého světa. Po návštěvě muzea se vydáváme do víru města. Okukujeme nějaké suvenýry. A vydáváme se udělat dětem radost. Jdeme do Mackáče. Děti dávají cheess burger a hranolky s kolou. Spokojenost. Pak se pokoušíme najít turistické informace, ale marně. Místo toho nacházíme místní trh, který je hned v další ulici za hlavní silnici, a tak kupujeme dětem trička a hlavně fotbalové dresy. To se jim teprve očička rozsvítí. Pak si dáváme ještě pizzu od Indů k obědu. Po cestě k autu narážíme na stánek, kde nám místní prodavač rádi jak se dostat na místní pevnost. Pak ještě kupujeme magnety pro babičky a jedeme dál. K pevnosti - Citadelle přijíždíme skoro ve 4 h jako jedni z posledních turistů. Je tu mrtvo. Kocháme se výhledem na moře a kluci řádí u děl. Pak už vyrážíme k domovu. To je teprve masakr na silnici. Motorky ze všech stran vyjíždějí ze všech uliček. Masakr. Je to fakt hukot. Naštěstí Myška už to má v paži, takže vše zvládá s přehledem. Navíc prohlásil, že raději přejede motorkáře, než aby naboural do autobusu, takže se úspěšně propletáme dopravní zácpou. Nic pro venkovany :-)
Po cestě domů se ještě stavujeme na nákup. Kupujeme k večeři pečené kuře a Lukymu jeho vysněný meloun a jedeme domů. Po večeři je rychlá večerka jelikož jsme všichni uťapkaíi. Dnes ani nesedíme večer na terase a nepopíijíme rum, jelikož se venku zvedl velký vítr.

Čtvrtek 23.11. 2017 Trou de Beaches Dnes je nějaký rychlý den. Vyrážíme na Trou de Beaches okouknout jak to tam vypadá dnes, s cílem, že odpoledne se podíváme do botanické zahrady na severu. . Před 10 lety jsme tu taky pár dní bydleli. Cesta nám trvá něco málo přes hodinu. V Trou d Beaches to ale vůbec nepoznáváme. Asi tu něco přistavěli. Je tu jedna menší veřejná pláž a velký luxusní resort a hlavně spousta turistů na pláži. Je to tu skoro jak v Itálii, jen to moře je úžasné čisté a píseček jemňoučký. Nacházíme si malé místečko ve stínu. Je tu ale málo stromů, které by dělali stín. Jen krásné palmy. Ve vodě nejsou skoro žádné úlomky korálů ani kameny, což je super. Ve Fliku i na La Morne je to potřeba hlídat kam člověk šlape. Je tu spousty malých mušliček a tak Luky pořad sbírá. Našli jsme i mrtvého krabíka a taky hvězdici. Čachtáme se a řadíme ve vodě. K obědu si dáváme smažené nudle s kuřecím za 75 porce. Super cena, to u nás na jihu není. Pak se čachtáme dál a kluci se hrabou v tom úžasně jemném písku. Nějak nám utíká čas. V půl čtvrté balíme a jedeme směr botanická. Nějak jsme se ale zdrželi při sprchování, převlékáni a svačení. Ještě kupujeme vodu a i když to máme k botanické jen 15 min jízdy, tak tam přijíždíme už pozdě. Je 16:45 a vzhledem k tomu, že 17:30 zavírají nemá to už cenu. Tak trochu smutní odcházíme. No třeba někdy jindy. Cesta domů přes Port Louis je zážitek. Kolona přes cele město. Ale co naděláme. Ve Fliku ještě okukujeme obchůdky, ale nemají nic, co by nás nadchlo. Večeře doma, rýže s kuřetem. Kluci dávají ještě kopačku v bazénu. Večer ještě nějaké úkoly do školy a pak mastíme karty. Vynikající sladký ananas a meloun jsou už jenom příjemnou tečkou za celým dnem. Večer testujeme rum se spritem, jak ho pijí mažňáci. A docela to jde, ale cola je cola :-)

pátek 24.11. Grand Basin, Bois Cheri Dnes vstáváme už v půl osmé. Čeká nás velký výlet. Před půl 10 vyrážíme do vnitrozemí. Plán vyhlídka na Tamarin Falls, pak posvátné jezero Grand Basine a pak čajové plantáže a továrna. Luky by chtěl ještě barevnou zemi. Tak uvidíme, co vše stihneme. Díky navigací vše krásné nacházíme. Mapsme je fakt super. Jen čas dojezdu je třeba násobit dvěmi. Vyhlídka na Tamarin Falls je nic moc. Ale vodopády jsou vidět dobře. Odchytává nás tu místní mažňák a snaží se nám to vše vysvětlit. Ale umí jen francouzsky. Takže smůla. Je trochu vylezlý a čeká za výklad cigaretu. Ale má smůlu. Pak jedeme ke Grand Basine, což je jezero v kráteru sopky. Posvátné hinduistické místo. Při příjezdu nás vítá déšť a 19 st. No brrrr. A vítají nás taky obří sochy hinduistických bůžku. Luky je zahlédne z dálky z auta a krčí se na sedačce a směje se, že vidí obři čerty. Sochy mají totiž v ruce velké vidle. Parkoviště je tu opravdu obří. Neumím si to tu představit narvané lidmi, když mají velké oslavy. Jdeme se projít k jezeru a na vyhlídku na kopeček nad jezerem. Při cestě nás zkropí deštník. Ale vždy se na chvilku někde schováme a už na nás opatrně vykukuje slunce. Podél jezera se pohybuji opice. Pojídají banány z obětin, co sem lidé přinášejí. Fotím jednu i s malou opičkou na břiše, ale té se to nelíbí a vyjíždí po mě. Ucukla jsem včas. :-) Na kopečku nad jezerem děláme fotky a snažíme se zorientovat, kde je sever a kde jih, jelikož vidíme až k moři. Pak už vyrážíme k čajové továrně Bois Cheri. Přicházíme a ptáme se zda je možná prohlídka továrny. Prý ne jen muzeum. No co naděláme. Procházíme muzeum se starým parním strojem a v tu chvíli přibíhá šéfik, že máme jít s ostatními na prohlídku továrny. English. Neřešíme, že jsme to neplatili, možná je to v ceně lístku, který stal jen 100rp na dospělého. Děti zdarma. Jinak bylo možno koupit prohlídku i s obědem za 1300rp. To ale nechceme. Jdeme ale dál s celou skupinou. Prohlídka továrny je super. Kluky to hodně zajímá, co a jak se děla. Jaký je příběh výroby čaje. Hlavně Bohoušek si oblíbil šéfika nebo on jeho? No každopádně naše skupina je malá jen asi 8 lidi včetně nás. Tak máme vše z první ruky. Kluci obdivují všechny ty stroje a okukují jak se báli čaj do sáčků. Pak jedeme o další 1,5 km dál k restauraci uprostřed čajových plantáží, kde je ochutnávka čajů. Nejdříve děláme fotečky mezi čajovými keříky a pak jdeme nejistě do restaurace, kde je ochutnávka čajů. Paní nám říká, ať si sedneme a přináší nám konev horké vody. Na stole stojí tak 10 různých krabiček čaje s různými příchutěmi. Objednáváme si k tomu palačinku s nutenou a vafli s medem a zmrzkou. Kluci jsou nadšeni z ochutnávky čajů. Ještě nikdy jsem je neviděla pít s takovým nadšením, natož takové množství čaje. Ještě mi dejte ochutnat tenhle a tenhle. A tenhle je výborný. A tento taky. Sedíme na terase restaurace. Kocháme se výhledem a vychutnáváme čaj a sušenky. Pak ještě kupujeme nějaké čaje v krabičce domů a zastavujeme na recepci továrny, abychom koupili i sypaný čaj. Je skoro půl čtvrté a my vyrážíme dál. Luky chce barevnou zemi a tak jedeme k Chamony. Před deseti lety to tu byl bezvýznamný kousek země. Dnes tu z toho udělali adrenalin park, kde se k barevné zemi jezdí na čtyřkolkách a jsou tu různé adrenalinové atrakce. Pěšky je to prý od recepce ještě 20 min chůze. To se nám nechce a buginu ani čtyřkolku taky nechceme. Tak jedeme dál s tím, že se ještě vykoupeme, když to půjde. I když obloha je pořad ocelové šedá a sluníčko nikde. Daleko ale nedojedeme, hned u výjezdu zastavujeme u banánové plantáže. Fotíme si banány, jak rostou na palmách. A pak děláme asi na 35 pokus společnou fotku u krásné palmy. Jedeme dál až k moři. Dnes to na kopačku nevypadá. Jsou velké vlny a slunce nesviti. Navíc za chvíli bude skoro tma. Zastavujeme u první pláže. Je to tu moc hezká zátoka, ale je to tu samé velké černé kameny. Koukáme na vlny, mrtvé barevné langusty a sbíráme nádherné mušličky. Takové jsme na celém ostrově zatím neviděli. Na písečných plážích jsou jen malinkaté mušličky a je to tam hodně vysbírané. Tady je to jak houbaření. Za dalších par km zastavujeme u jiné pláže která se nám líbí. Tady je krásná dlouha pláž. Luky neváhá a hned tam skáče na naháče. My jen čachtáme nohy a fotíme a odpočíváme. Na cele dlouhé pláži jsme jen my a pak nějaké dvě paní co se prochází. Taky Češky. :-) Jedeme ještě kousek dál a tam skáčeme do vody, tentokrát všichni. To by přece bylo, aby jsme se dnes nevykoupali v moři. Navíc Hundai muže až k pláži. Hundai nezastavíš.  Pak jedeme k našemu známému supermarketu u La Morne. Jsme už pěkné hladoví a tak ještě na parkovišti dáváme bagetu se sýrem a šunkou. Pak už šup domů. Přijíždíme už za tmy až o půl 8. Potkáváme tu Slováky, co jsou ubytováni vedle nás. Mají dvě malé holčičky 5 a 2 roky. Vaříme rychlou večeři. Nudle s kuřecím masem. A jako zákusek ananas. Super den nabitý zážitky. Zítra tu máme poslední den. V neděli odjíždíme na druhou stranu ostrova.

Mauricius 25.-27.11.2017
Sobota poslední den ve Flic en Flac
Tak to utíká. Dnes tu máme poslední celý den. A tak nezbývá než ho strávit u vody. A kde jinde než na nejhezčí pláži v okolí - na La Morne. Cestou zastavujeme u solivaru, respektuje u nádrži, kde získávají odpařováním vody mořskou sůl. Klukům se to líbilo. A je to další vzdělávací zastávka pro Bohouška do předmětu Svět kolem nás. Je sobota a tak je na La Morne víc mažnáků než jindy. Sváží je sem něco jako turistické autobusy. Hodně babičky a dědové s dětmi. Prostě berou vnoučátka na sobotu k moři. Koupačka je zase skvělá. K obědu si dáváme místní zmrzku. K odpolední po 16 h balíme, jelikož se trochu zatáhla obloha. V dálce ostatně vidíme, že ve Fliku celý den prší. Jedeme tedy k domovu. Zastavujeme nakoupit v oblíbeném supermarketu. Kupujeme nějaké dárečky domů. A taky nějaká trička z Mauricia v místním suvenýr shopu. Pak jedeme do Fliku, kde ještě procházíme místní obchůdky a kupujeme karty s ptákem Dodo. Večer už toho moc nestíháme. Jen pohoda na terase se sklenkou Mauricijského rumu.

Neděle 26.11. přesun Ráno vstává brzy Luky. Kluci se každý den střídají. Buď jeden nebo druhý musí vstát už před 7. Balíme věci do auta. A máme jich plný kufr, jelikož jsme to nijak zvlášť nerovnali do batohů. Bylo to tu moc fajn. Krásný velký apartmán se dvěma ložničkami. Kuchyň plně vybavena i s kávou, čajem,cukrem a kořením. Velká lednice. Dokonce i pračka a žehlící prkno tu mají. Na terase jsme sedávali kaýdý večer. A bylo příjemné, že tu nebyli komáři. Večer nám jen vždy na spaní hráli svým silným kvákáním ukolébavku žáby. Fakt děsný zvuk. Ale monotónní takže se u toho dobře usíná. Odjíždíme na druhou stranu ostrova. Na východ. Po cestě ještě nakupujeme pár potravin a suvenýry. Cesta napříč ostrovem ubíhá rychle. Po hodině přijíždíme k moři. Krajina je tu úplně jiná. Lávové pole plná kameni, hromad černého kameni a mezi tím pěstují cukrovku třtinu. Městečka skoro žádná a na pobřeží jen luxusní turistické resorty. Přijíždíme na místo, kde nám Navigace i Google ukazují, že má byt náš další rezort. Myška se diví, že má odbočit na prašnou cestu. Jo odboč, říkám dle pokynu navigace. Přijíždíme k nějakým vilkám ze zadu. Celkem do velké džungle a bordelu. Paní nám přes plot ukazuje, že máme jet do vedlejší brány. A tak otevírám vrata a vyjíždíme dovnitř. Je tu nějaké parkoviště aut na louce. Ale je to divné. Najednou koukáme a zjišťujeme, že jsme vyjeli do jiného hotelu zadním vjezdem, asi pro služebnictvo. A tak vyjíždíme hlavní branou a hlídač nám ještě pokyvuje. Ptáme se hned vedle a zjišťujeme, že nás hotel je o jednu zatáčku vedle. Úplně jinde než jsme si mysleli. Ale neva. Je to tu moc hezké. Jsme tu brzi a tak naši vilu jak to tu nazývají, ještě uklizí. Kluci vidí bazén a hned se potřebuji koupat. Je tu celkem velký bazén obklopený palmami a kvetoucími keři. Po chvilce nás volá paní uklízečka, že se můžeme stěhovat. Nás domek nám ukazuje nějaký zbohatlí mažňák, co to tu asi vlastní. Pravda je že jsme si tentokrát rezervovali něco velkého. Dům asi 180 m2 se třemi ložnicemi, s postelemi pro 8 lidí, velkým obývákem, dvěma koupelnami, kuchyní a terasou. Takových domů je tu asi 12 a dohromady jsou obehnáni velkou kamennou zdí s elektrickým plotem. Celkem je to takový malý areál. Pan nám vysvětluje jak je to tu hodně bezpečné. Platíme na 7noci 17 tis Kč za celý dům. Vybalujeme. Vaříme čínské polévky k obědu a vyrážíme k moři. Přímo na proti areálů je veřejná pláž. Ale ejhle. Je plná velkého nánosu zelených řas z moře. Jdeme ale o kousek dál mezi kameny na útesu a tam je hezká laguna. Krásné se koupeme a kluci jdou šnorchlovat. Bohoušek objevuje na dně moře velkého platýse mořského, což ale zjišťujeme až doma, jelikož on si myslí, že je to rejnok. Po krásné koupačce jdeme domů a kupujeme točenou zmrzku u zmrzlinářského auta, co za námi přijelo na pláž. Doma se ještě koupeme v bazénu a pak se doma sprchujeme a oblékáme s tím, že se půjdeme projít po pláži. Luky je ale moc unavený a vzteká se, že nikam nechce jít. Tak vaříme večeři a hrajeme karty.

Pondělí. Dnes máme odpočinkový den. Jdeme se koupat na druhou stranu pláže. Je to ale trochu hnusná cesta neb musíme projít po pláži okolo hromad mořských řas, kterých je na pláži i v moři hodně. Procházíme tím luxusním resortem, co jsme do něho včera vyjeli zadním vchodem. Mají tu fakt hnusnou pláž. Jdeme dal až tam kde ve vodě a na pláži nejsou skoro žádné řasy. Je tu krásné moře. Kluci řádi, i když si stěžují, že je voda prý studená, ale nám se zda, že je spiš na slunci příliš vedro. Navíc jsme tu na pláži skoro sami. Najednou koukáme a přímo u pláže plave krásný rejnok. Obdivujeme ho a pozorujeme jak krásně plave. Několikrát se k nám vrací. Super. Oběd si dáváme doma a po obědě trochu lenošime. Pak se vydáváme autem na veřejnou pláž na Belle Mare nad hotelem Veranda Palmar, kde jsme před 10 lety bydleli. Je to jen 5 min jízdy. Tady je to mnohem hezčí. Žádné řasy a mělké laguny s teplou vodou. Jen už pomalu zapadá slunce. Je teprve po 16 h a my máme pocit jako by bylo o hodinu více. Jak tu slunce nezapadá do moře ale za pevninu. Je mnohem dřív stín na pláží a začíná byt chladno. Tak to po 17h balíme a jedeme na nákup. Došli nám zásoby. K večeři si dáváme rybu. Je výborná. Kluci jsou zase utahaní.

Úterý 28.11. Ille de Cerfs – osudový ostrov.
Dnes máme na plánu romanticky výlet. Po ránu všichni spíme až do osmi. Snídáme na terase smažená vajíčka, bagety a místní mauricijský čaj. Poté vyrážíme na ostrov Ille de Cerfs. Je to ostrůvek, na kterém jsme se před deseti lety brali. Cesta nám nezabere moc času. Od naší vilky je to 5 min jízdy autem a už jsme u malé pláže, kde nás odchytává mažňák. Domlouváme plavbu na ostrov. Usmlouváme cenu na 1300 rp za cestu tam a zpět. Cesta lodí je super. Kličkujeme zátokami a užíváme si jízdu na přídi lodě. V půl jedenácté jsme na ostrově. Okukujeme to tu a konstatujeme, že je to tu hodně změněné. Krásné restaurace. Lehátka na pláži. Obchod se suvenýry. Je tu ale málo lidi a tak fotíme pár foteček na místě, kde jsme se brali. Kluci se čachtaji v laguně mezi ostrůvky. Koukají na rybičky, kterých je na v laguně spousty. Vzpomínáme jak jsme se tu brali před 10 lety. Stáli jsme tu a říkali ten krásný slib. Proste romantika. Pak jdeme dál na procházku po pláži a hledáme zátoku, kde se budeme koupat. Nacházíme si místečko ve stínu a čachtáme se v úžasně teplém moři. V moři vydržíme opravdu dlouho. Je to tu kafíčko. Jen na šnorchlovačku to nejde, protože dál v moři jsou samí ježci a je tu mělko. Ale jinak je to tu krásné. Celý den trávíme v moři. Obědujeme bagetu se sýrem a ananas jako zákusek. Den utíká a ve čtyři hodiny odjíždíme zpět na pevninu. Cely ostrov patří soukromému hotelu a tak do půl paté musí všichni turisti, co tu nebydlí opustit ostrov. Na pobřeží okukujeme, jak mažňáci vytahují lodě z moře. Kluci konstatují, že až budou velcí, koupí si velký džíp s přívěsem a budou vytahovat motorové čluny z moře. To jsou ale dětské sny.  Pak jedeme ještě okouknout pár obchůdků. Zkoušíme nějaké mistňácké dobrůtky a jedeme domů na večeři a napsat nějaké úkoly.

29. 11 středa Tak tu máme další vysloveně válecí den u moře. Slunce svítí, moře je úžasně modré a teplé. Z té modré barvy až oči přechází. Už po 10 h jsme na pláži. Dojeli jsme si na nádhernou bílou pláž Palmar. Parkujeme na veřejné pláži u městečka Bell Mare a chodíme se koupat před hotelové resorty u hotelu Lux. Je tu úžasně čistá mělká laguna. S jemným bílím pískem. Po ránu se Myška zmínil, že máme nějak moc peněz v hotovosti. A tak dřív než vlezu do moře už nakupuji. Šátky s Dodo pro sebe a mamku. Pak se čachtáme a procházime až k hotelu Veranda Palmar, ve kterém jsme před 10 lety bydleli. Moc se to tu nezměnilo. Vzpomínáme jak jsem šla ke kadeřnicia Myška na mě čekal na pláži, až z něj bylo rajčátko. Dnes jsem skoro rajče já, protože jsem si včera trochu spálila čelo.

další cestopisy
Fotoalba
albumimgjE1TbPIu

Mauricius 11/2017

10.12.2017
Komentáře
1
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Neregistrovaný uživatel
06.02.2018 13:21 85.132.138.***
Hezký cestopis  

Ahoj a díky za hezký cestopis. Slouží mě jako vodítko pro moji nastávající dovolenou. Ale mám pocit že tam není konec, že se jedná o první část? Nebo se pletu? Bude ještě něco následovat? Přeji hezké dny Stanina

  • Anonym (1)
  • Anonym (2)
Zpět na všechny diskuze