A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Mauritius - Cestopisy

Vyznamny cesky prirodovedec a cestovatel Vaclav Bojer

Začátkem 19.století se na ostrovy v Indickem oceanu vydalo několik evropských cestovatelů, jeden z prvních byl cesky botanik a cestovatel Václav Bojer.

Prvním Čechem, který se dostal na Mauritius, byl český přírodovědec a cestovatel Václav Bojer Na ostrovech v Indickém oceánu roste velké množství zajímavých tropických rostlin, některé z nich, nikde jinde nenajdete. Není divu, že již začátkem 19.století se sem vydalo několik evropských cestovatelů, jeden z prvních byl, odborníkům známý, český botanik a cestovatel Václav Bojer (původně Pojer) v Čechách dnes téměř zapomenutý přírodovědec.
Podle záznamu v matrice v Kotouni se Václav Bojer narodil 23. záři 1795 v Řasenicích. Jeho starší bratr pracoval jako zahradník u hraběte Wurmbrandta na Liblínském panství. Tam se také Václav Bojer naučil zahradnickemu řemeslu. V 18ti letech odjel do Vídně s rakouským botanikem a cestovatelem Franzem Wilhelmem Sieberem, který se narodil a vystudoval v Praze. W.Sieber opatřil V.Bojerovi místo v Císařském muzeu. Spolu pak procestovali nejdříve Italii a Řecko, 1817 až 1819 Krétu, Palestinu a také Egypt.
Bojer se stal odborníkem tropické fauny.

Začátkem roku 1820 jej císař František I. vyslal s německým botanikem a ornitologem Carlem Theodorem Hilsenbergem na expedici do východní Afriky, na Comoros ostrovy a ostatní ostrovy v Indickém oceánu. Jeho úkolem bylo sbírat přírodniny.
Z dopisu psaného Hilsenbergem svému příteli Sieberovi již z ostrova Mauritius dne 16.08.1821 se dozvídáme podrobnosti cesty Hilsenberga a Václava Bojera na Mauritius.
Vypluli 25.03.1821 z Marseille jednou z největších francouzských lodí Arethusa, vyzbrojenou 20ti kanony a s celkem 40 cestujícími, včetně majitele lodi a skupiny francouzských obchodníků.
2.4. propluli kolem Cap de Palos, Cartageny a 13.4. minuli Gibraltar, kde je zasáhli vysoké vlny, obvyklé v tomto průlivu. Dále Cap Trafalgar známý z velké námořní bitvy mezi Anglii a Francii, kterou Britové vyhráli. Silný vítr je hnal stále blíže k Americe a tak 17.5. byli jen 9 mil od ostrova St. Trinitas, Zde se pak pasátový vítr konečně obrátil a 9.6. minuli Mys Dobré Naděje a vpluli do bouřlivého Mozambijského kanálu. Večer 6.7.1821 konečně dorazili k ostrovu Mauritius, dříve nazývanému Isle de France. V této době je ostrov již Britskou kolonií a guvernérem Sir Robert Towsend Farquar, dřívejší britský důstojník a správní úředník v Penang. Je také známý jako hrdina Maratta vzpoury v Indii. 3.12.1810. Po dobytí ostrova, kdy Britové porazili Francouzské vojáky v pověstné bitvě o Montagne Longue, přijeli na ostrov se Sirem Farquarem také James Hastie, skotský korporal a seržant Brady, mulat z Britské kolonie Jamajka.

Jak popisuje Hilsenberg, hned první večer po přistaní lodi Arethusa v přístavu Port Louis na Mauritiu připlula k lodi pagoda se 6ti černochy, kteří přivezli spoustu čerstvého tropického ovoce, které po 105 dnech plavby, 2000 německých mil na moři všichni s radostí uvítali. Příští den 7.7. ráno se vylodili, Hilsenberg a Bojer byli již očekáváni panem Saulenierem, u kterého zůstali několik dní a který se o ně velmi hezky staral. 10.7. se oba přírodovědci sešli s guvernérem Farquarem, který byl velmi potěšen jejich návštěvou. Postaral se, aby všude kam přijdou, jim byli určeni komisaři, kteří jim měli být nápomocni v jejich bádání. Brzy navštívili botanickou zahradu v Pamplemousses, kde v té době byl ředitelem Angličan Mr. White .

Cestovatel Franz Sieber, založil v Praze „přírodovědný cestovatelský ústav“, díky jemuž se řada mladých cestovatelů dostala do různých končin světa, například Karl Zeyher do Jižní Afriky, Franz Wrba na Trinidad, Franz Kohout na Malé Antily, Martinique, a do Senegalu (1819-21). Také cesta Theodora Hilsenberga a Václava Bojera byla financována přírodovědným cestovatelským ústavem.
Pražská výstava Sieberovi nepřinesla očekávané bohatství, proto se snažil o získání financí jinými způsoby. Tvrdil, že si z cesty po Orientu přivezl zázračný lék proti vzteklině, věřil, že zveřejněním této zprávy se mu dostane finančních prostředků pro jeho další cesty. V té době žilo na Mauritiu velké množství volně žijících psů, z větší části nakažených vzteklinou. Mnoho lidí zemřelo na následky této nákazy a vzteklina začala být postrachem ostrova, při nakažení byla smrt nevyhnutelná a probíhala děsivě. Hilsenberg proto píše v jeho dopise Sieberovi, aby co nejdříve lék poslal. Což on pochopitelně udělat nemohl.

V roce 1822 se Franz Wilhelm Sieber vydal na svou cestu kolem světa. V Marseille se nalodil 22.8.1822 na loď Deux Nanettes, která jej převezla na Mauritius, kde zůstal několik týdnů, až do dubna 1823. Odtud se přeplavil do Austrálie, kde se zdržel 7 měsíců. V prosinci 1823 se Sieber vracel na palubě anglické lodi Midas, krátce se zastavil na Galapágách a 4. dubna 1824 přistál na Mysu Dobré Naděje. Při této cestě se Sieber několikrát dostal do ostrých sporů s posádkou, většina jeho sbírek byla námořníky naházena do moře, či zničena a sám cestovatel byl několikrát zbičován. V Kapském Městě dokonce strávil několik dní ve vězení a po návratu na lodi Berwick 14. září 1824 do Londýna se chtěl dokonce soudit s britskou Admiralitou. Od 5. 12. 1830 byl umístěn v Zemském blázinci v Praze, kde žil až do své smrti 15.12. 1844.

Mauricijský Guvernér sir Farquar si velmi vážil znalostí mladého Bojera a vyslal jej v květnu 1822 společně s Jamesem Hastie se zvláštním úkolem na Madagaskar. Jejich
úkolem bylo, nejen sbírat rostliny a živočichy, ale hlavně navštívit krále Radamu I a přemluvit jej, aby zastavil prodej otroků z Madagaskaru na Mauritius. Angličané se rozhodli zrušit otroctví a z tohoto důvodu bylo nutné obchod s otroky ukončit.
Guvernér se o kontakt k Madagaskarskému králi snažil již delší dobu. Je známo, že již dříve vyslal anglického kapitána Lesage a de Shardenoux, francouskeho osadníka Mauritia na Madagaskar se stejným úkolem, ale neúspešně. Otroctví bylo na Mauritiu nakonec preci zrušeno 01.02.1835.

Bojer společně s Jamesem Hasti doprovázel prince Rafaria a vyslance krále Radami I. při expedici západního pobřeží Madagaskaru. V.Bojer zde objevil a popsal několik set nových rostlinných druhů. Jeho práce byla ostatními botaniky vysoce ceněna, mnoha rostlinám dali Bojerovo jméno.
Bojer zůstal na Madagaskaru několik let. Protože byl také velmi hudebně nadaný, učil krále Radamu muzice, král si jej velmi oblíbil a prý mu musel hrát každý večer. Stal se jeho osobním přítelem. Působil zde také, jako tlumočník.
Václav Bojer a James Hastie začali obyvatele Madagaskaru učit pěstovaní rýže, tapioky, chlebovníku a pěstování moruše na hedvabí. Tyto rostliny zde rostly, ale nebyly využívány jako plodiny k výživě obyvatelstva.
Nejznámější rostlina objevena na Madagaskaru Bojerem je strom Uapaca dale Poinciana regia. Bojer jej přivezl na Mauritius a je znamý pod jménem Flamboyant. Tento překrásný strom kvete od poloviny prosince do konce ledna krásnými rudými květy. Z Mauritia se pak diky V.Bojerovi Flamboyant rozšířil do dalších zemí.
Bojer přivezl na Mauricius četné cizokrajné rostliny, což je z dnešního pohledu čin přinejmenším problematický. Na Madagaskaru rostlo také konopí, druh Canabis satival L, které se používalo na výrobu konopného vlákna, ze kterého se vyráběly oděvy pro otroky a také k dalšímu využití.Tato rostlina je známa také pod jménem Indický Bhang.

Bojer, prozkoumal několik pobřežních částí Afriky a na svých cestách se mu podařilo nasbírat velké množství minerálů a stovky nových druhů rostlin. Navštívil i další ostrovy Indického oceánu, kromě Mauritia, Reunion, Agalega, Seychely a Rodrigues take ostrov Agalega, malý písečný atol ca 6000 ha v Indickém oceánu, který navštívil společně s J.Delisem v roce 1835. Tento ostrov je v době přílivu rozdělený 1,8 km širokým kanálem na dva ostrůvky. Během této expedice sbíral Bojer kromě jiného, také ptáky.Například jeden druh zvaný Red futed Boobi - pták s červenými nohami. Tyto preparované ptáky poslal do Vídně, kde jsou vystaveni v národním muzeu. Dalšího ptáka Fou poslal jeho přítel J. Delise do pařížského muzea.

Na ostrově Mauritius se seznámil Bojer díky svým znalostem francouzského a anglického jazyka i s jinými cestovateli a také se stal brzy přítelem francouzského botanika a lékarníka Jacquese Dellise, který otevřel první lékárnu na ostrově Mauritius v hlavním městě Port Louis. Jeho dalším přítelem byl Toussaint De Chazal, první na Mauritiu narozený z francouzské rodiny Chazalu, který nešt’astně zemřel v r.1822 při vánoční oslavě guvernéra v zámku v Le Reduit, údajně na předávkování opia. Opium and Gandia nebylo v té době ilegální, bylo soucasti mnoha medicin, ktere se dovazeli hlavne do Anglie.

11.3.1829 v rezidenci Bois Cheri, Charlse Telfaira bohatého britského osadníka, majitele cukrovaru Beel Ombre na jihu ostrova Mauritius, založili Charles Talfair, Václav Bojer, Jacquese Delisse a Julien Francois Desjardin, mladý zoolog, Louis Bouton a Francois Lienard Société royale des Arts et des Sciences de l'île Maurice, první přírodovědeckou asociaci na Mauritiu, jejímž presidentem byl Talfair a vícepresident Bojer a Delise druhý vícepresident.
V roce 1847 královna Viktorie změnila jméno této associace na Královská společnost umění a přírodních věd v Mauritiu, která stále ještě existuje.
Na Mauritiu jsou 2 University, jedna státní a druhá privatní se jménem Charlese Telfaira.

1842 se Václav Bojer stal kurátorem muzea Desjardins a jsou zde nektere jeho sbirky ulozeny. V roce 1848 se stal take ředitelem botanické zahrady, Jardin des Pampelmousses. Do dnešního dne je v této botanické zahradě, po něm pojmenovaná jedna cesta.

Zoolog Julien Francois Desjardin, skladoval své sbírky v Bojerově domě v Argy ve Flaq. Ten jej přemluvil uložit sbírky v Port Louis, v museu, ktere po nem pozdeji bylo pojmenovano.
V roce 1855 se Václav Bojer stal profesorem na královské akademii přírodních věd, učil zde přírodní vědy, chemii a zeměpis.
Jeho poslední vědecké pojednání, Rapport sur le Tarandeur des cannes (1856) pojednává o škůdci cukrové třtiny (Diatraea saccharalis), který v roce 1850 zničil 2 třetiny úrody na Mauritiu. Guvernér vypsal odměnu 50.000 franků na nalezení účinného prostředku proti tomuto škůdci.

4. června roku 1856, zemřel Václav Bojer raněn mrtvicí v Port Louis,kde je pochován na hřbitově Le Salines v Port Louis a jeho náhrobek je zákonem chráněná památka . Vykonavatel jeho poslední vůle ze dne 24.3,1829 byl určen jeho přítel J.E.Romano, soudce vrchního soudu a lékárník Jacques Delisa, kteří poslali 26.6.1856 dopis do Vídně zároven’ s poslední vůlí Václava Bojera. Jeho jmění 30.000 franků mělo být zasláno rodině a všechny sbírky, kresby a zvláště jeho vyznamný herbář, byly zaslány muzeu
jeho veličenstva císaře a krále Rakouského.
Jeho všestranné přírodovědecké znalosti (botanika, zoologie, geologie, chemie) jsou uloženy v popisu ostrova Mauritius „ Hortus Mauritianus on Enumération es plantes exotiques et indigénes, qui croissent ¸ l'ille Maurice disposées d'aprés la méthode naturelle“ Zahrada Mauricijská aneb Přírodovědecké vypsání rostlin na Mauritiu rostoucích, 1837.
Pokud vas zajimaji podrobnosti zivota ceskych cestovatelu na ostrove Mauritius muzete ostrov navstivit a radi vam vse ukazeme.
www.villamauritius.mu

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@